PF 2010 - 24.12.2009, 10:44:04
Šťastné prožití svátků vánočních, mnoho štěstí, zdraví, lásky a pohody nejen ve virtuálním světě a mnoho úspěchů a splněných přání do nového roku 2010,
přeje
Váš realizační tým ID
Novinka technická - 01.12.2009, 08:06:59
Blíží se konec ID1, proto bych vás jménem týmu chtěl poprosit, aby jste si zahlasovali v anketě. Jedná se jen a pouze o průzkum, jestli by vubec někdo lognul na poslední ukončovací akci příběhu ID1.
Děkujeme za vaše hlasy.
ID 2 - 13.10.2009, 07:35:30
Další příběhové představení připravovaného nového světa a jeho obyvatel. Zde je útržek příběhu o mladé jižance a seveřanovi.
Hebká Křídla Noci přišla k rozcestí a pohlédla na obě strany. Nevěděla kam jde, kam ji vede předtucha. Utrhla dlouhé stéblo trávy, konce stébla namotala na ukazováčky a trhla. Delší díl stébla zůstal v pravé ruce. Křídla se vydala doprava s očima široce otevřenýma a hledala symboly. Znamení našla za další zákrutou cesty. Seděl v prohlubni, bledý jako dřevní červ. Měl vlasy i na tváři a zpod pobíjené tuniky mu na břiše prýštila krev. Posel větru, muž ze severu v poslední hodince. Stála delší dobu a fascinovaně pozorovala, jak temná seveřanova krev barví trávu kolem mužových stehen do temných barev.
Tehdy zvedl bradu ze svých prsou a zadíval se na ni. Oči měl jasné, nebyly zataženy mlhou která provází pohled umírajících. Dlouho mlčel až po několika opatrných nadýchnutích promluvil.
"Ty jsi smrt? Nalezl jsem tě?"
"Jsem Hebká Křídla Noci." chtěla ještě něco říci, ale nevěděla co. Nakonec dodala "sedíš v hořící trávě, má barvu ohně, z tvého života."
Trochu se zachmuřil, pohlédl na svůj břich a zpátky na dívku. "Nejsi smrt, jsi jižanka. Dívka mluvící s bohy a démony řečí dětí a bláznů. Opět tedy zemřu a nedojdu pokoje. Vítr navrátí mou duši k sněhu severních hor a já se s novým tělem znovu vydám hledat poslední Velkou výzvu a klid."
Stále neříkala nic, hlavu naklonila na stranu a kousla se do rtu, potom se otočila a zmizela v lese.
"Divoška" řekl ještě bojovník slábnoucím hlasem a vyčerpaně usnul.
---
Probudil jej štiplavý dým pálících se lišejníků a rytmické podupávání. Kroužila nahá okolo malého ohýnku. Plameny se odrážely na její hebké snědé pokožce a její pohyby probudily v umírajícím záchvěv touhy.
"Není to silná a sebevědomá seveřanka," pomyslel si "ale přesto bych jí z kožešin nevyhnal. Pružná jak lučiště, a.."
Dívka dotančila a prudce k němu otočila hlavu. Na obličeji měla masku z tmavých pírek a ústa roztažená v široký škleb. Touha válečníka přešla jako kouzlem.
Dívka vydala křik podobný volání divokého sokola a přiskočila k muži. Nadzvedla jeho tuniku a přímo do rány vmáčkla podivné ostře páchnoucí bláto. Překvapený muž ještě stihl pravým hákem najít její bradu. Potom svět zčernal.
---
Vzbudila ho zima, ale jiná, než ta která drtila jeho tělo v obětí falešné smrti. Noční chlad. Zmateně se podíval na své břicho a vykasal tuniku. Rána nekrvácela a zklidnila se, ucpaná rozžvýkanou směsí bylin. Vedle něj stále ležela omráčená dívka z jeho snu. Útlá tanečnice, černovlasá smrt z černých peříček. Byla velmi prochladlá, ale dech nebyl mělký ani přerývaný. Přisunul se k jejím zádům a objal dívčino chladné tělo. Zkoušela mu pomoci a on jí službu oplatil pěstí. Pokud nemá dožít rána, snad alespoň ochrání ji před chladem z nedaleké pouště.
Tak spolu přežili noc, umírající seveřan hledající skutečnou smrt a dívka s jménem smrti, hledající život.
---
Trhla sebou a vyprostila se z jeho objetí. Vyskočila pružně a rozeběhla se pryč. Po několika skocích se však chytla za spánky. V její hlavě úpěl tenký kvílivý tón a oči tepaly v rytmu válečných bubnů. Posadila se na paty a s pěstmi přitisknutými k hlavě se otočila zpět na seveřana. Bezvládně ležel s nohama ve vyhaslém popelu jejího ohně. Mluvil podivně a označil ji za smrt. Jí, která ho vytrhla ze spáru temných chmur a dala jeho duchu možnost nehledat nový příbytek.
Zaujal ji tím, jak odlišně vypadal, choval se i mluvil. Rozhodla se rychle. Půjde chvíli jeho cestou, třeba je tohle způsob, jak se dostane ze snu, v kterém jsou hebká křídla noci uvězněna v mladé ženě. Pomůže tomu muži najít smrt a třeba nalezne život pro Křídla.
Vstala a poodešla z cesty opět do lesa aby našla houbu a vzala si její sílu. Brzy se muž probudí a bude třeba postavit jej na nohy, protože přichází den a zanedlouho se z pouštního chladu noci začnou vracet do lesa Velcí ve snaze utéci dennímu žáru jižního slunce. Podle ran na mužově břiše se s nimi již bojovník setkal. Křídla překvapilo že přežil, takové štěstí ale podruhé mít nebude. A Křídla nechtěla, aby se jí duše větru hledající zem a tmu ztratila. Musela by pak hledat nové znamení. A na to neměla nyní sílu.
Dobývání Cove/Vesperu ~ "Nekromancie vs. Dobro" - 06.10.2009, 20:58:50
VARIANTA II.
Kdy:
- Pondělí 12.10.2009 od 18:00
Kdo:
- Strana obránců: Ti, kteří budou mít zájem o obranu města, tedy ti, jejiž postavy nejsou v žádném rozporu s tímto městem, nechť se mi ozvou do pošty, kde uvedou jméno svojí postavy a zcela JASNĚ dají najevo, že se akce zúčastní a ke které frakci se klaní. Učiňte tak nejpozději do neděle do 20 hodin.
- Strana útočníků: Sanguis Innocens + ti, jejichž postavy se klaní na stranu nekromacie. O tom, kdo se zúčastní dobývání na této straně, rozhodne také názor celého SI na daného jedince. Přihlášky obdobnou cestou jako u strany obránců.
Proč:
- viz sepsané příběhy v Novinkách a RP Chatu na toto téma.
Dovysvětlení:
- Nebude-li zajištěň dostatečný počet hráčů na obou stranách, přijde na řadu varianta číslo 3, tedy stejné podmínky, ale v jiný den a čas. Jestli platí varianta druhá, či nikoliv, se dozvíte večer, den před plánovaným konáním dobývání.
- Dotazy k dobývání taktéž mně do pošty. Hlavní technické dotazy budou rozebrány v patřičném auditoriu.
- Správci měst dostanou patřičná práva (pokud je nemají), rozmístí guardy a stanoví si taktiku.
- Obě strany mají právo na 1 kanón.
- Orespawnovaní guardi budou ve městech odebráni a budou nahrazeni neorespawnovanými guardy, jejichž počet pro dané město je pevně dán.
- Každá strana bude mít k dispozici asi 5 xetemů (podle dohody). Lava bomby zakázány.
- Obě města nemusí být v jeden den dobyta. Záleží na okolnostech. Avšak připravena na dobývání by měla být obě.
Sledujte příslušná auditoria!
GM Nero
Stane se v Auretánii - 30.09.2009, 17:56:48
... správný trpaslík nikdy neodkládá sekeru. Ano, je to pravda. Problesklo Rugine hlavou, když pozorovala cvalíka, pevně držícího svou sekeru, jak neohrabaně utíká mezi stromy. Jeho vyděšený výraz při každém ohlednutí jí dodával silu. Všechna ta ohlednutí měla za důsledek trpaslíkovu nepozornost. Nevšiml si pařezu číhajícího za listy kapradí a s mocným „URAAAAAGH“ se skácel k zemi. S ohledem na jeho vypasené tělo spíše svalil. Chvíli mu trvalo než se otočil na záda, aby mohl vstat. „Ty jedna prokletá ženská. Nech mě být! Můžu ... můžu ti dělat špióna a informovat tě o dění v říši. To by se ti určitě hodilo. Nai?“ Rugina se pomalým krokem blížila k vepříkovi a zhluboka se smála. Se zvučným kvičením se pašík zvedl ze země a utíkal jak mu jen nožičky dovolily. Až dorazil k velkému skalnímu masivu nedaleko Minoku. Zdálo se, že je v pasti a nikam neuteče, ale Rugina se přepočítala.
Trpaslík vlezl do malého tunelu vedoucího bůh ví čím a bůh ví kam. Naneštěstí s sebou bělovlasá dívka neměla své bylinky pro tyto případy. Už se chystala odejít, když se stala úplně běžná věc. Z díry se ozývalo chrochtavé kvičení zdánlivě připomínající smích. „Ubožačko! Na mě seš moc slabá! Ai, slabá! Zabil bych tě jediným máchnutím sekery.“ Tyhle řeči prokládané prasečím kvičením v Rugine vzbouzely vztek. Tihle čunící jsou hrdinové jen když nemáte šanci jim ublížit. Ale tváří v tvář možné ujmě na jejich zdraví, začnou zapáchat čpavkem.
Po návratu do Delucie se konala běžná, leč svým obsahem neobyčejná schůze. Po skončení schůze byl vyslán posel do všech koutů říše se vzkazem pro vše živé.
Delucijské vojsko do 4 dnů dorazí k branám trpasličí pevnosti Cove, kterou srovná se zemí. Vzhledem k nespokojenosti lorda Interita s pomalým postupem při dobývání říše, armáda vyrazí srovnat se zemí i nedaleké město Vesper, dokud ještě v Cove budou hořet poslední domy a trpaslíci. Velké tažení bude zakončeno v Minoku dle plánů Nekromantského vládce lorda Interita. Nechť všichni umírají ve strašných bolestech tisíc let.
Událo se v Auretánii - 27.09.2009, 13:28:52
Deštivé noci se vydala Rugina na další cestu. Dívka sněhobílých vlasů sesedla z koně a uvázala ho u nedalekého stromu. Dál musela pěšky, i když cestu znala dobře, tak se musela mít na pozoru. Když vcházela do malé jeskyně, pevně svírala louč a svítila si na cestu. Čím hlouběji v jeskyni byla, tím blíž byla svému cíli. Stěny ze skalních masivů vystřídala zděná chodba. Tajná chodba sloužící jako poslední záchrana před smrtí se pro Ruginu stala vchodem do Trinsického paláce.
Dorazila až k Althestanově pracovně, kde byla podle všeho očekávána.
„Teď sis přišla pro mě?“ Zeptal se muž sedící ve svém křesle. „Kdepak, to by nebylo žádné vítězství. Nechci v tvých očích vypadat jako zrádce, ale ve tvých službách sem byla bezmocná. Musela jsem to udělat pro Trinsic. Vždy si věřil těm smradlavým lhářům co dychtí jen po penězích. Já se ti snažila otevřít oči. Teď se podívej jak si dopadl! Jsi sám a Ostromečová ti jde po krku.“ Pomalu si sundala rukavici, která schovávala pouze kosti bez masa. „Cesta kterou sem zvolila já není tak špatná, jak se zdá. A mohla by tě zachránit. Sám nemáš šanci ji porazit. Elfové se zdržují jakékoliv pomoci od začátku spojenectví a ty hamižné trpaslíky si teď získala ona.
Je na tobě jak se zachováš, ale nemáš moc času. Pokud do 7 dní nedorazí do Delucie tvůj posel se vzkazem, vytáhneme na Trinsic a zahubíme všechny co tady zůstanou.“ Na stůl položila kostěnou přilbu a stejnou cestou se vydala tam odkud přišla.
Událo se v Auretánii - 26.09.2009, 11:40:35
Lodě narazily na pevninu. Tou pevninou byl malý ostrov s nepočetnou osádku, který jim bránil v přímé invazi do dalších bezvěrci obsazených měst a koutů říše. Na tom ostrově byla pevnůstka. A té pevnůstce říkali trpaslíci pevnost Kazad.
Vojska nekromancera Interita, jak jej tímto honosným jménem obdarovali Deluciáni, se valila z lodí směrem k pevnosti. Zpustošila místní les, zabila vše živé.
Avšak tři stateční bojovcíci se vydali vstříc osudu. Mysleli si, že mohou čelit takovéto přesile... A zprvu měli důvod si to myslet. Zabíjeli jednoho nekrouše za druhým. Tu hlava, zde kost, támhle zase poletávaly vytržené listy z nekromonikonu.
Brzy jejich odpor ale pominul. Uvědomovali si, že nemohou vyhrát, že bojují proti samotnému Temnému mágu, a tak radši vzali nohy na ramena. A dobře udělali. Vojska nemrtvých obsadila pevnost!
Teď už temné síly vědí, že se jich "ti dobří" bojí čím dál tím více. Nyní jim není nic překážkou v dalším šíření konce. Boj může začít!
Událo se v Auretánii - 18.09.2009, 22:37:49
„Že zabil sedm mých nejlepších lidí jen tak mávnutím rukou?!“ rozhněval se šlechtic na posla
„Vaše Výsosti, znáte přece moc dobře Straku…“ odpovídal sklíčeně posel
„Straka zaplatí za svoji zradu! Spolčil se s ní! S tou krávou! Ona teď zná mé slabiny i úmysly, protože je znal i on. Nepochybně ji všechno vyžvanil! Zdvoj… ne ztrojnásobte počty můžu, kteří po něm pátrají. Přiveďte ho živého nebo mrtvého! Jestliže mám přežít, nesmí Straka existovat!“
Událo se v Auretanii - 18.09.2009, 21:10:51
Služka Marcela slouží už dobrých pět let na císařském dvoře. Obsluhovala už mnohé mocné pány a dostala se na místa, kam se obyčejný smrtelník nikdy nedostal. Slyšela věci, po kterých ji přejížděl mráz po zádech, ale raději o nich moc nepřemýšlela. Byla ráda za svoji práci a nemohla si ji dovolit ztratit. Živila sama malou dcerku, neboť její otec zahynul při velkých povodních. Nikdy se nedozvěděla, jak se to vlastně přesně stalo. Nyní se bála o svůj život a svoji dcerku. Nesla občerstvení přímo Baronce a jejím hostům. Stačila jedna drobná chyba a mohla skončit na šibenici. Čím blíže se dostávala k císařské jídelně, tím ji přišli tácy s jídlem a vínem těžší a těžší. Když konečně dorazila ke dveřím, naposledy se zhluboka nadechla a vtrhla dovnitř. Ve čtvercové místnosti seděla opřená o svůj trůn Baronka Ostromečová a právě horlivě diskutovala s druhou Marcele neznámou osobou. Šlechtici naprosto nedbali služky a povídali o svých záležitostech dál. Marcela se sice snažila nic nevnímat, ale lidská zakořeněná zvědavost zvítězila nad rozumem.
„Ten podělanej Omovec mě zradil. Až se mi dostane pod ruku, urvu mu všechny údy a narvu mu je do krku“ rozkřičela se Baronka.
„Vaše Výsosti, mám se snad o tento problém postarat?“ ozvala se druhá osoba.
„Ne Strako, máš důležitější věci na práci. Ten fanatik se nám bude ještě hodit a navíc zabíjet kněze není přece morální a správné že? Mám daleko lepší řešení a mám toho pravého člověka, který se o můj problém postará“ řekla už poněkud umírněně Baronka.
Neznámý se jen široce usmál, avšak Marcela si nemohla pomoct, ale ten úsměv ji přišel naprosto falešný. Žel, nevěnovala pozornost tomu co dělala, a víno, které servírovala mocným, vylila na neznámého muže. Omlouvala se, prosila, ale sama dobře věděla, že ji to není nic platné. Věděla, že je to konec. Muž se chystal k řevu, ale něco se stalo. Baronka ho umlčela. „Strako, dovol abych ti představila Hraběte Scarleta, mého nejobávanějšího služebníka. Marcela se podívala směrem ke dveřím. Do jídelny vstoupil obří muž středního věku. Byl vypasený a měl široká ramena. Vypadal tak trochu jako gorila, ale rozhodně budil respekt. Jeho tvář byla poseta četnými jizvami, pravděpodobně z válek. Pod palbou dělových koulí by jste se jen s ním cítili bezpečně. Válečný talent a nebojácnost z něho přímo zapáchala. Nic neřekl. Prasečíma očky upřel pohled na Baronku a čekal, co udělá ona.
„A ty hloupá děvko! Vypadni! Máš štěstí, že mám lepší náladu, jinak bych tě už dávno předhodila do věznice nadrženým chlapům!
Marcela utíkala a neohlížela se. Šlechticové si své rozhodnutí často rozmýšlejí, ale to, o čem diskutovali, bylo pečlivě naplánované a určitě se uskuteční… Měla štěstí. Z pekla štěstí.
